Turecko

Evropská část Turecka ležící západně od Bosporu je součástí jihovýchodního výběžku Balkánského poloostrova Thrákie, který pokračuje dál za hranice s Řeckem. podél severní hranice Turecka je pohoří oddělující zemi od Bulharska. Hlavní část Turecka leží v Anatolské plošině. Pohoří a horské vyvýšeniny dosahují výšky v rozmezí od 1 000 do 2 000 metrů a nejvyšším vrcholkem je Ararat na východě, který dosahuje výšky 5 165 metrů. Severně od Anatolské plošiny a při pobřeží Černého moře se rozkládá Pontské pohoří s hlubokými údolími. V jižní části země je pohoří Taurus s nejvyšším vrcholem vyhaslé sopky Erdžas. Tato pohoří se táhnou podél pobřeží Středozemního moře.

Podnebí

Pobřežní nížiny jsou mnohem vlhčí a mají mírnější podnebí než vnitrozemská planina, která má málo srážek a v zimě je tam velmi chladno. Pobřeží Černého moře mívá srážky po celý rok, ale pobřeží Egejského moře a Středozemního moře se vyznačuje středomořskými klimatickými podmínkami, kde se srážky vyskytují pouze v zimě. Na náhorní plošině bývají v létě bouřky a v zimě padá sníh. Jihovýchodní Turecko je oblastí polopouštní. Ankara mívá v lednu průměrné teploty kolem 0 °C, v červenci 22 °C a srážky jsou zde v průměru 35 cm za rok. Izmir (Smyrna) vykazuje pro stejná období hodnoty 9 °C, 27 °C a srážky 65 cm, Samsun pak 7 °C, 22 °C a srážky 75 cm.

Turistika

Turistický průmysl se začal rozvíjet teprve v 70. letech 20. století a v současné době se neustále rozrůstá. K přitažlivým místům se řadí pobřežní oblasti, příroda, historické a architektonické památky, kterých je velké množství zejména v Istanbulu. Turecko mělo ze sedmi divů světa dva, mauzoleum v Halikarnassu (dnešní Bodrum) a Artemidin chrám v Efesu.

Zemědělství

50 % pracovně aktivního obyvatelstva pracuje v zemědělství. 36 % země se využívá pro pěstování plodin, dalších 11 % slouží jako pastviny. Zemědělské komodity se podílejí na celkovém vývozu země 47 procenty. Zkultivovaná půda náhorní plošiny se využívá k pěstování obilovin. Nejúrodnější jsou pobřežní oblasti, kde se pěstuje mnoho plodin vhodných pro obchodování, jako je bavlna, tabák, cukrová řepa, obiloviny, čaj, fíky, olivy, hroznové víno a ořechy. Turecko je legální producent makovic, které se využívají ve farmaceutickém průmyslu. V zemi je obrovské množství dobytka se 40 miliony ovcí, 13 miliony koz, 12 miliony kusů dobytka, ale chovají se zde i osli, koně a buvoli. 26 % země pokrývají lesy a zpracování dřeva je významným průmyslovým odvětvím.

Těžba

Turecko je země bohatá na nerostné suroviny, ačkoliv mnohé z nich se těží málo nebo vůbec. Ročně se zde vytěží přes milion tun chromu v Marasu a Fethiye. Turecko je v produkci chromu na čtvrtém místě na světě. Dále se zde vytěží 5 milionů tun uhlí, 46 milionů tun lignitu a pět milionů tun železné rudy. V okolí Siirtu na jihovýchodě se těží kolem 3 milionů tun ropy a ta se odvádí ropovodem dále na jih do Iskenderunu. Z druhé strany musí Turecko dovážet 15 milionů tun ropy ročně.

Průmysl

Průmysl se neustále rozvíjí, což je patrné zejména v posledních desetiletích, ale většinou zásobuje především domácí trh. Významnými odvětvími je výroba potravin, zpracování oceli, těžařství, výroba stavebního dřeva, farmaceutický průmysl, výroba skla a stavebnictví. Všechna tato odvětví využívají domácích zdrojů. Centry textilního průmyslu jsou Istanbul, Aydin, Denizli, Adana, Gaziantep a Kayseri, centrum hedvábí je v Burse. Ocelárny jsou v Eregli a Iskenderunu. Ropa se zpracovává v Izmitu, Izmiru, Mersinu a Batmanu. V zemi jsou rovněž zastoupena tradiční průmyslová odvětví, jako je zpracování vlny, výroba koberců a keramika.

Doprava

Celková železniční síť je 10 368 km dlouhá a silniční síť má 319 133 km (19 % z toho je s pevným povrchem). Mezinárodní dálnice spojuje Turecko s Řeckem a Sýrií. V roce 1973 a v roce 1988 byly otevřeny mosty překlenující Bospor. Významnými přístavy jsou Istanbul, Mersin a Iskenderun. Istanbul a Ankara mají mezinárodní letiště.

Energie

Přes obrovský rozvoj průmyslu v současné době více než polovina obyvatelstva používá dřevo jako hlavní zdroj energie. Tepelné elektrárny využívající lignit nebo naftu poskytují 62 % veškeré spotřeby elektrické energie, zbylých 38 % vyrábějí hydroelektrárny, a to zejména v Kebanuna řece Eufrat.

Lidé a města

85 % obyvatelstva jsou Turci, 12 % tvoří Kurdové. Více než 98 % jsou muslimové. Ankara je hlavním městem od roku 1923, kdy vznikla nová republika. Istanbul byl významným centrem byzantské říše, nyní je v Turecku městem největším. Istanbul (Konstantinopolis, Cařihrad) byl hlavním městem východořímské říše. Než se stal hlavním městem Turecka, byl rovněž důležitým centrem říše osmanské. Izmír (jinak znám pod dřívějším jménem Smyrna – 1 950 000 obyvatel) je přístavem, průmyslovým centrem a obchodním střediskem.

Základní údaje Turecka

Rozloha: 779 452 km

2

Poloha: 32°50′- 42°5′ severní šířky, 25°40′ – 44°50′ východní délky
Počet obyvatel: 63 000 000
Hustota osídlení: 80 obyvatel na km

2

Hlavní město: Ankara (2 900 000 obyvatel)
Úřední jazyk: turečtina
Dovoz: surová ropa, strojírenské výrobky, kovy, umělá hnojiva, železo a ocel
Vývoz: textilie, kožené zboží, bavlna, ovoce, ořechy, tabák, nerostné suroviny
Měna: Tureecká lira (1 lira =100 kurusů)
Hrubý domácí produkt: 175,50 miliard US dolarů
Státní zřízení: republika

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *