Hokejové prázdniny ve Špindlu

Trénink a napínavý přátelák hokejového utkání

Jsem vášnivý fanda hokeje, proto když napadl první sníh, oči mi radostí jiskřily. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem nemohl vydržet a utíkal na půdu najít hokejovou výbavu. Po chvilce hledání jsem jí našel, byla jako nová. Neváhal jsem a ihned jsem si jí vyzkoušel, abych zjistil jestli mi vše pasuje tak, jak má. Netrvalo dlouho, a do pár dnů se za mnou stavili kamarádi. Vzal jsem výstroj a šli jsme na kluziště…

Na kluzišti čekal trenér. Jakmile viděl, že jsme všichni, přísně zavelel abychom tam jen tak nestáli a abychom si na rozjezd dali 20 koleček kolem kluziště. Někomu se to může zdát hodně, ale já byl rád. Po 20 kolečkách kolem kluziště jsme se rozdělili do dvou družstev a začali jsme hrát. Po pár dnech tréninku jsme jeli do Špindlerova Mlýnu na přátelský zápas. Kdybych věděl jak to dopadne, ani bych tam nejel. Jakmile se hra rozjela, dostal jsem puk a chystal jsem se vyjet na bránu. Myslel jsem že to bude brnkačka, proto jsem stále zrychloval a zrychloval. Najednou rána jako hrom a já ležel nehnutě na zemi. Ležel jsem tam a kukal na modré nebe. Snažil jsem se nadechnou, ale ono to nešlo, měl jsem vyražený dech. Nebýt rozhodčího, už bych nebyl mezi námi. Ihned přiběhl a snažil se mi vrátit dech. Po chvilce se mu to povedlo a já se z hluboka nadechl. Zápas se odložil a já jel jako hrdina dne domů. Nikdy na to nezapomenu. A co se vlastně stalo? Když jsem si najížděl na branku byl jsem tak zabraný do hry, že jsem si nevšimnul nepřátelského obránce který se ke mně blížil. Byl o nejméně hlavu větší a dvakrát tak těžší. Srazil mě jako nic.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *